Cestička k domovu na farmě ve Slovinsku

Úvod:

Jan přijel s otcem z USA do Slovinska, kde se narodila a vyrostla jeho maminka. Koupil pozemek ve svahu se starou usedlostí a začal pěstovat zeleninu a zvelebovat tamní stavení. Poptal dvě architektonické kanceláře, aby mu vypracovali studii. Dostal megalomanské návrhy, které ani nedostal příležitost pořádně konzultovat. Jeden z architektů se ani na pozemek nepřijel podívat a návrh vypracoval dle digitálních podkladů. Jan ztratil víru v architekty. Později poznal a spřátelil se s Orem Ettlingerem, architektem a mým mentorem, který zná metody, jak navrhovat tak, aby každý zásah obrazně řečeno vyrostl z místa, podobně jako to vnímáme u sídel vybudovaných našimi předky. Or také navrhl, že by pozval více lidí a tuto zkušenost zprostředkovat i ostatním. Jan souhlasil.

Jana zaujal přístup, od kterého si sliboval, že jeho pozemek nebude jen plnit funkce bydlení, práce, rekreace, ale že bude skutečně místem se silným duchem. Sebral odvahu a nechal si pozvat partu studentů ze všech koutů světa, aby mu pro začátek navrhli přístupovou pěšinu.

Zadání:

Svahem, na jehož úpatí se nachází vjezd na pozemek, se klikatí příjezdová cesta k budovám na vrcholu. Jan měl představu, že jeho zákazníci a návštěvy budou parkovat dole a nebudou mu rozhrabávat jeho štěrkovku koly svých aut. Cesta pro pěší ale není nikterak definovaná a jít po cestě je zdlouhavé. Navrhněte mi pěšinu, která by byla natolik přirozená, jako by tam odjakživa patřila.

Návrh:

Zadání tedy bylo jednoduché a návrh ještě jednodušší. Ale proces, kterým jsme se jako moderní civilizovaní lidé propracovávali k takové jednoduchosti, je náročný.

V partě asi deseti lidí jsme analyzovali místo na základě metod „analýzy center“ a „pocitové mapy” a identifikovali jsme několik pravděpodobných pěšin nahoru podle toho, jak nás nohy vedly. Osobní intuice vystřídaly debaty s argumenty a výsledná rozhodnutí byla vždy konsenzuální.

Proto, aby se místo rozvíjelo přirozeně nebo organicky, chcete-li, potřebujete učinit vždy jeden krok, který má na celek největší dopad. Důvod je ten, že rozhodnutí činíte v reálném kontextu a teprve změna či náznak zásadně změní kontext, pro další krok.

Výsledkem jsou tři zásahy v podobě laviček, terénních úprav, schodků a nově vysázených stromů. Těmito intervencemi byla definována zhruba 500 metrů dlouhá pěší cesta napříč svažitým pozemkem, která nenuceně vede návštěvníka a nabízí zajímavé průhledy na stavení i výhledy do krajiny.

Dodatek:

Nemusí být hned vylito spoustu betonu do země, aby byla vytyčena cesta. Nemusíte svépomocí postavit dům, abyste vlastníma rukama dokázali s místem vést dialog.

Těch pár klád, které jsme za pár dní položili do země, byl ten nejjednodušší krok, který lze v daný okamžik učinit a i přesto může léta sloužit. Časem se mohou tyto akupunkturní body rozvinout v solidní kamenné schody, opěrné zídky se skutečně zpevněnou pěšinou. Důležitější než diskuze o funkci a formě nám byla společná zkušenost, ve které jsme se shodli na tom, že tady a teď s tím co máme k dispozici, je to tak správně.

V dnešní době si můžete koupit prakticky cokoli nebo si můžete nechat navrhnout zahradu „na klíč“ od věhlasných designérů dle vašich představ. Je však rozdíl, jestli se Vám zahrada líbí nebo jestli s ní dokážete navázat hluboký vztah. Klientům, kteří by chtěli to druhé a neví jak nebo si nejsou jistí, nabízím tuto zkušenost v rámci architektonické studie.